Kdybys byl sám,

jako jsem já

a láskou zanícen

ztrácel bys klid,

uměl bys žít!

Kdybys byl sám,

tak jako já,

s kým bys pak rozmlouval,

s kým hořkost pil.

Mít mrtvý byt,

jak mohl bys žít!

Já nezvládám už vůbec nic,

já už se nedokážu ani své lásky zříct.

Ty jsi tak nad věcí

já umírám s ní,

i slunce mé je v zatmění.

To není žal,

to není stesk,

to není výčitka,

snad jen lásky plesk.

Ne, to není pláč,

kdyby to byl,

tvé vrásky by smyl.

Kdybys byl sám,

jako jsem já

vězněná rybyčka akvária,

za sklem toužící,

která našla klid,

jak mohl bys žít?