Plavovlasá rapsodie v zádumčivém mol

ve stařičkém pokojíku v propletenci kol

Deset prstů nad klávesy volně komíhá

z duše člověka padá v té oáze tíha

Ta tíha, kterou dnešek nosí

cylindrová nálada s najatým fiakrem

nonšalantně zaklepala pak vstoupila sem

Odložila rukavičky pověsila hůl

kyvadlové hodiny do tónů ťukly půl

pan Brahms měl zrovna v partu

Bledé noty v odřených deskách tenkých jako drát

nedočkavy rozevření kdo z nich bude hrát

Po sloupech papíru mezi linkami pěti

vedla cesta odříkání k tvojím dvaceti

V pokoji plném plných tónů

zhasla svíce u přeslice propletence kol

tikot hodin pijánu vzal vybroušené mol

Klávesy se s panem Brahmsem odebraly spát

necháme si o nich ještě v hluché noci zdát

krásně nám plavovláska hrála