Všichni jednou umřem, co já s tím,

no tak to dáno jest.

Tančíme na kraji propasti

pod tisícem hvězd.

Z otázek mrak: Co přijde pak?

Co čeká v tý hloubce?

Okrádá nás jako hejno strak!

Wooou!

A nad hlavou svit letní oblohy...

Wooou!

Tak co z ní máš, když koukáš jen pod nohy.

Vždyť jsme tady pouze jednou,

a jenom vůl

by před tím, než nás zakopou i s bednou,

chtěl žít napůl.

Všichni někam spěchaj, co já s tím,

nepochopím ten spěch.

Nechci stát ve frontě na štěstí,

až mi dojde dech.

Proč mám se hnát, než přijde pád?

Chci cítit žár slunce.

Chci tančit dál, dokud se bude hrát!

Wooou!

Už nezkoumej čísla na stopkách,

Wooou!

a radši měj svý oči na stopkách!

Vždyť jsme tady pouze jednou,

a jenom vůl

by před tím, než nás zakopou i s bednou,

chtěl žít napůl.

Óóoou óóoou, óoouou,

Óoou óóoou óóoou, óoouou.