Probudil se nahý kůži krabatou

Dech pomazaný lojem

Vleklých tlení

Oči vazké svědci znešlechtění

Ve výklenku po bronzovém světci

Byla ještě noc a její neslitovné sovy

Drápy na krovech

A krovy staré ve zteřelém pnutí

Listy hnětly v dlani žeh

Tak strašná zima brněla

Tak strašná panu Umbrtkovi

Rozhlížel se nevěděl

Není-li jen planým stínem sochy

Jež si do podpaží sevřela a stiskla

Špínu naděje a brašny stovek dělníků

A dehtované smegma jejich duší

Těch co u ní zvraceli a močili a kleli

Cestou do práce či z práce domů k lihu

Z lihu do práce do výspy bucharů a klihu

Nafty krumpáčů a karet

Z práce domů k dětem k lihu

V Plzni snové kteří vystavěli

Nicotnosti Řím

Pak ale pán nahlédl že sochu z jara unesli

A snědli smělí pobertové

Že je sám a přede vším

Jmenuje se Ivo Krátký

Ráno – Kolem nějž se nakupily slzy

Ráno – Kalná slino v betonové tvrzi

Ráno – Zostuzeně zejí hnízda pustá

Ráno – Všechno se hromadí

nic už nedorůstá

Lidé tam tak chodili

Tam kolem toho výklenku

Tam střídaly se tváře krokem cizopasným

A smáli se a nadávali Umbrtkovi

Jeho nahým chlupům nahým zubům

Černým dásním

Neznali ho

Jen je napadalo ledajaké zdali

Pak už si ho radši vůbec nevšímali

On pomalu vstal a vyčkal nevědomky

Příchodu svých uctívačů

Cibule a stonky uhlí upálený olej maso

Z rour a oken vyvlekly se

Na vřeteno šeré

Pláty nebe barvy větru nachověly v okrajích

A něčí ruka odemkla

Ty dílny pilin slunných zdí i stinné líhně jáhenů

Jež ve snu v poli u hřbitova navštěvuje hřích

A tehdy jsme ho našli

Přes ramena hřejivý plášť rozprostřeli

Vzali jsme ho

Umbrtku

Na časný oběd ke Koni

Jedl

Nevěřícně

Svíčkovou

Mohli to trochu přihřát

Ale jedl

Ještě pivo salám rohlík jsme mu dopřáli

A beze slov ho konejšili

Jak nás nikdy nikdo

Habry si pár dalších jizev urvaly

A vítr barvy nebe hleděl odvát jitro strnulé

Ty hvězdokupy flanelu a plechu

Sirný prach

Hlasy z masny

A my si v něm lebedili

Hlavu těžkou rozbolelou

Jako kočky v peřinách

Tak jako už tolikrát když se náš pán probudil

Někde ve městě či za ním

Starý zmatený

A krásný

Ráno – Kolem níž se nakupilo tělo

Ráno – Šklebe kterým do boha to jelo

Ráno – Šedý duch tě vazelínou zcelí

Ráno – Stehy z oceli a hnijícího zelí

Je zapotřebí neustále se vracet k Umbrtkovi

Je zapotřebí znát sílu lhostejnosti

Jíž se musí čirá láska obrnit

A k níž musí čirá láska zůstat

Lhostejná