Šly domy bez pastýře svartvečerem

Mířily do polí a řek

Tak jako já, oděný v touze obnažit

Ty bledé hlízy

Řežavé zárodky masívů chvil

Do habrů mrak pak zapustil

Tyče z grafitu, dlouhý vlas šelem

Vodu, jež zřekla se bílé řízy

Byť v kostel zatéká častěji

Nežli světlo --

Zaprášených vět lomození

Mysl mou svedlo

Zdobnými síněmi na márách jel jsem

Co táh je nemocných holubů pár

A při té jízdě zase jsem zotvíral

Šustivé knihy a přísliby písmen

Rozpadlých vřesovišť pach

Kde měl být oheň:

Rmutný dar

Kde měl být oheň:

Bludný kal

Vtom

Vidím tě pracovat, ruce v bok

Tvojí kabalou

Vnitroblok

Objevils tichý mezidvůr

Nepatříš tělu, ani v dav

Namísto bible lebky vran

A můr

A slova ze zkroucených trav

Když odvalíš

Za městem trám

A zříš

Zvrátil jsem hlavu

A spolu s deštěm tvé oči

Do mých se vlily

Jako do proutěných dlaní --

Umbrtko, nesmírný klide v snech běsnivé síly

drásavá setbo do leštěné hladiny ranní

Šedi, která šedí plane

Dnes na své syny pohleď, jak tyjí

Vprostřed svých rejů z číše tvých apatií

A z proměnlivosti tvých podiven

Jež jediná se nemění

Umbrtko, Pane, za sedm let ve skartu

Nenaučil ses nic z toho, zač jsi opěvován;

Plyne z toho jasné ponaučení