Že něco by mělo přijít

Ale kam co nebo kdo

Bez účasti lidí i času

Smrt to bude oblečená

Duhou krásná žena

Pomalu bude mizet

Ve stínech a hromadách mraků

Tesklivá poraněná zed´

Z šedesátých let

Nebude mít na zaplacení umbrtka

rozmáčené časopisy

a cedule s prodejem kaprů

déštˇ ve Varšavě starý

přes šedesát let

Tam měl náš pán bábu

Neustále sahala na dveře

A netrefila kliku

A v šedesáti měla husté černé kadeře

A náš pán má věneček

Zná každou hospodu

Ne rekreačně večer

Ale hned po práci

Kdy je tam krásně pomalo

A dělníci věší vaťáky u dveří

Bezhlavá smrt vyndavá lebku svoji

Z poloprázdného půllitru

Aby se mohla milovat s pivem

A umbrtka se před ní strachy netřese

Je zakloněný a jako by to neviděl

Pravou ruku má zvednutou

chlapec na sněhové kouli

Nebojí se že spadne

a bude mít bouli

Na to děti nemyslí

Nemají v hlavě tolik diktátorů

My tenkrát z výšky viděli ulice

Ze stromů a sloupků plotů

Cikáni v mlze báli se našich hmot

Tam chodil umbrtka taky

Šel Dušanovi nebo za Petrem

Opřeni o zarostlý plot tam stáli

Petr Šmíd porazil pár stromů

a pak ho vzala smrt

„Ty lidi jsou stejný

vy ste každém tak jinej

jako nejbarevnější západ smrti

je veselá a neskloní se

má svoje hodiny svoje salámy a sýry“