Můj učitel je Umbrtka z Plzeňského skartu

Neúnavný popíječ rýžového čaje

V chlupatých nohách oděný

Dělník který stárne

Tak jako stárnou ženský na poště

A jejich poštěváky šednou

Jako stárne mlaskání na seřadišti retů

Jako stárnou naše divotvorné rituály

Kopřivové valy jimiž víří bílé řízy

Kazatelů bříz a věští

Úkroky a nedohledné ticho

Stárne prarodičky břicho pošlapané z obou stran

A po nárožích tažené co nevěstina vlečka

Kterou šedesát let zapomněli sundat

Jako stárne pohled do dlaní

A knihy v dešti kůra fotky v bookletech

Ta černobílá staveniště

Jako stárnou sbohem stárnou příště

Stárne do koberce uvězněný dým

Po chodbě se berlí pustá chvíle

Chvíle kdy se starý stává nejstarším

Tak stárne náš pán Umbrtka

Tak jako závist

V podbřišku má vodojem a povolený závit skrání

Jako stárnou přátelé

Ať navzájem

Či stejně věrně v neshledání

Změno

Která vkládáš bolest do zubů

A nedopalky pod šupiny jikernáčů v Radbuze

Špalírem tvých nebozezů prolínám a lezu

Hrnu nárty duny pilin

Mých a nebo cizích

Už teď je to jedno

Jedno

Co teprv jak moc to bude nakonec

Z cihlových pohárů mi do ucha

Nalévá jedy Plzeň

Spánková porucha

Tam na soutoku předposledních let

Jen těch cihel těch je pořád

Míň a ještě míň ještě až nevidět

A zajíc třínohý no jen si na něj sednout

Kolejemi táhne divnou stopu a mě v ní

Ale nic tam není

Do něčeho kopu a jdu zpátky Umbrtko

Alikvotní kvikot

Čuník z kamionu vypadlý se táže

Prejže kde že jsou tu jatka

Já mu lžu že nepovím

A všichni tady bloudí

Tápe střelmistr strejc demoliční

Putující ke škodovským zdím

Ubíjím ho přepálenou cihlou

Podřezávám hranou téže cihly

U Ježíška v křoví ležím skrytý

Nebo je to možná jenom ve snu

Možná zdá se jemu a ne mně

Krvi je to stejně všechno jedno

Pohůnkové záhubě se vyhli

A již přinášejí kabely a dynamity

Těžké dvoukoláky táhnou

K promodlené továrně

Pohřbili jsme svoje psy

Vepřík na talíři voní a táže se na knedlíky

A shání se po zelí

Komíny u kolejí zmizely

Kameny z mezi pražců zmizely

Stavební stroje zmizely

Zpřelámali milí lidé komínové femury

Nebude už prafabrika

Hlavou dolů vandrovati po obloze

A tu hlavu pneumaticky rozesbíjeli

V síti trosek Škodovky v nedohledném tichu

Potkávám učitele Umbrtku

Jeho tvář naložený kapsář

Oči jako myši kočkou na rohožce

Na hliněné haldě dřepí pietu

Na kolenou těžkou tlamu zemřelého jednorožce

Krmí patou strupatého chleba

Oba

Oba se usmívají