Na větvi visí pán umbrtka

Na tácku od piva umbrtka pán

Ve stínu komínu

Bez brejlí s pupíkem od piva

Ve stínu umbrtka pán

Tak moc se zaklání

A klouže po ledu

Hodný je umbrtka pán

V pokoji hospody dlouho vysedává

Až doma leží po cestě jde zakloněn

Jak jeřáb umbrtka pán

V ruce má virguli

Ukazuje kdo dlouhé vlasy má

A kdo práci má

Kdo dlouho popíjí

Kdo svojí míru sám zná

Cisterny komíny vlaky a baráky

Zdi hnízda pro ptáky

Ty který odtáhli do teplých krajů

Zalévá mlékem se škraloupy

Umbrtka umbrtka pán

Je stržen magií kouzlem a čarami

Dlouho a pomalu šel hledal

Přehlížen ženami pivo si natočí

Sám v prázdné hospodě sám

Poznáš ho pojí prejt u koně

V záklonu odchází on bůh náš zpocený

Krásný muž a pán Umbrtka pán

Ve stínu fabriky jsou to okamžiky

Tam pije pivo náš bůh a pán

Tam nasává umbrt kapán

Odnáší pípu si na zádech v záklonu

Odchází ve vatovém kabátu

Se strachem ve vočích umbrtka pán

Jde z domu hned ráno

možná má vyhráno

vyhráno nad prací

náš bůh a umbrtka pán

možná má placenou dovolenou

náš bůh a umbrtka pán

sestoupil bůh náš z nebe do kouře z komínů

a zdědil firmičku 60tisíc má měsíčně

vůbec se nepředře

náš bůh a pán umbrtka pán

„umbrtka stojí zcela sám ve stínu

průmyslového komínu kam žena nesmí

a ani nepáchne protože nejkrásnější

z Doubravky je stejně Teplárna“