Byla blondýna, šaty z Londýna

stíná hlavy šakalům na Národní třídě

nudně stránky zakázaný četby obrací

je jasný, že nemá zdání co to musí bejt

srkat kafe v průchodu, kde žebra láme vítr

a plazit se při zdi a nedat se dát

chodí sem už pár dní, na tohle stejný místo

a čeká jak se k ní věrnej osud zachová

Křičím stop, zastav tu chvíli

stop, tak neutíkej

řvu stop v hlavě mi šílí

stop, tak už neváhej

pojď vplout do mých sítí

kde já jsem tvůj pán

Komu asi bude patřit pohled zralejch kaštanů

co bodaj jako vosy v parnym létě

netvař se tak vážně, vždyť nejsi vůbec klidná

blázníš jako dravej pták za zlatou mříží

kámen by se zarděl nad tou tvojí pýchou

a mluvíš sama se sebou, ale ani neotvířáš ústa

dej mi, dej mi, dej mi, tvojí ruku bledou

odtáhnu tě sebou na vrakoviště duší

Křičím stop, zastav tu chvíli

stop, tak neutíkej

řvu stop v hlavě mi šílí

stop, tak už neváhej

pojď vplout do mých sítí

kde já jsem tvůj pán