Dneska jako včera,

pořád dokola,

chytrej jak opice,

přitom kus vola.

Jak loď co bloudí,

životem proplouvám,

jednou pevná skála,

podruhý shnilej prám.

Někdy skoro lítám,

pak se dna dotýkám,

celej svět mi patří

ač prázdný kapsy mám.

Od 10 k 5 dalo by se říct,

na maják mi však šplouchá,

tak co můžu chtít víc.