Byl tu jeden takovej, měl podivný kecy,

o lásce a o míru, to vám byly věci.

O odpuštění, pokání – no a tak dále,

ke všemu se prý vydával za židovskýho krále.

To byl ten štváč mírovej…

Od těch dob – čas od času, sem tam někdo šílí,

zpochybňujou poznání, že pravdu má kdo střílí.

Neuznávaj sílu, moc – to na čem svět stojí,

žvástama o lidskosti – maskuje, že se bojí.

To je ten štváč mírovej…

Přitom válka k člověku, odjakživa patří,

ve jménu míru zabíjí a ve zbrani se bratří.

Kdo má problém to pochopit – kdo hystericky kříčí,

kdo se proti postaví – ten sám sebe tím zničí.