Šumař s bílou holí

Zazpívám o šumaři, co v mládí ztratil zrak,

když ho srazil u kolejí Pacifickej vlak.

Byl to chlápek z Kentucky, co uměl psát i číst,

teď ale bloudí po světě, jen aby měl co jíst.

Rf.: S bílou holí chodí světem dál,

všem v okolí svoje písně hrál.

Když zavítal do Carsonu, tak před kovárnu stoup´,

začal tam hrát opřenej o telegrafní sloup.

V rytmu hudby s podkovou se kovář lopotí,

ta se náhle vymrští a voknem proletí,

šumařovi trefí se hned vedle vobočí,

muzikant se polomrtvej k zemi poroučí.

Rf.: S bílou holí leží v posteli,

v horečkách se zimou tetelí.

Celý dny mu na tu ránu kovář dával led,

třetí den se brzo k ránu šumař z lůžka zved.

Šumař koukne na kováře, pak do ohně pliv:

„Pane Bože, stal se zázrak, vidím jako dřív!“

Hůl tam nechal, kovářovi připil na zdraví,

a pak zmizel, ale všude o tom vypráví.

Rf.: Bílá hůl teď hrdě visí tu,

nad kovárnou přímo na štítu.

Ve všech státech na Západě, ba i v Kentucky,

rozkřiklo se, že prej kovář dělá zázraky.

A tak všichni marodi teď sbíhají se sem,

za šamanem z Carsonu, bejvalým kovářem.

Vyšlo na albech