Jen my dva, nikdo víc,

jako rub jen, nebo líc,

jen jeden z nás má ruku krví zbrocenou.

Jeden z nás a někdo třetí ztěží,

dodnes vidím jí, jak leží

skrytá tam jen trávou zelenou.

Tobě jiný holky cesty zkříží,

já však sním za pevnou mříží

o širých pláních s trávou zelenou.

Jeden z nás a jeden nůž

rozlil v prsou temnou růž,

v těch prsou dívčích, krytých bílou halenou.

Jeden z nás a dlouhá léta běží,

dodnes vidím jí jak leží,

skrytá tam jen trávou zelenou.

I když dávno vím, kdo je tím vinný,

hledím přes dvůr plný špíny

domů k pláním s trávou zelenou.

recit.: - Když jsi tenkrát v soudní síni vstal a ukázal na mě prstem,

všichni ti museli vidět na očích, že jsi to ty, kdo zabil, ale...

voc.: - ty jsi předák, já jen honák býků,

tak řek soud, že já vzal dýku

a skropil krví trávu zelenou.

Proto sám teď ve svý cele malý

tisknu mříž a hledím v dáli,

domů k pláním s trávou zelenou.