Mantl John

Tenkrát zjara před léty já zažil příběh prokletý

mně ještě dneska po zádech jde mráz.

To denně hlídky hlásily, že ovce se nám ztrácely

a podezřelej že je jeden z nás.

Byl to právě „Mantl“ John kdo zaskřehotal: To je on!

a ukázal, kde chudák Jerry stál.

A přísahal na Svatýho, že viděl právě Jerryho

jak do údolí k dráze stádo hnal.

Jerrymu jen zbledla líc a než moh´ vůbec něco říct,

přivlíkli ho pod stařičkej strom,

tam za jehněčí ohradou má Jerry provaz pod bradou

a druhej konec svírá „Mantl“ John.

Už tejden Jerry v zemi spal, ovce se však ztrácej dál

a my nemůžem od starostí spát.

Ráno slyším předáka, že dostaneme padáka,

že není už co na pastviny hnát.

Když pro koně jsem v mlze šel tak najednou jsem zkoprněl

a zůstal jsem stát jako solnej sloup.

Tam při jehněčí ohradě seděl Jerry na kládě,

pak na tom stromě proklatým se zhoup.

V očích výtka, snad i zášť v ruce držel Johnův plášť

a průhlednej byl jako řídkej dým.

Jen na mě mávnul dolarem, pak splynul s mlžným oparem

a zmizel i s tím mantlem Johnovým.

Mě strašil takhle každej den, než pochopil jsem za tejden

proč ten mantl, bankovka a zášť.

A tak jsme vtrhli po ránu do „Mantlova“ wigwamu

a pod matrací našli jeho plášť.

A sypaly se bankovky, tam bylo jich snad na stovky

a žádný drobný, samý stovany.

Plný kapsy, rukávy co vyšmelil John za krávy

všechno tu měl v banku schovaný.

A tak skončil „Mantl“ John my vyvlíkli ho pod ten strom

a sám náš předák ho tam pověsil.

Než domů jsme se vrátili ten starej strom jsme sklátili

[:a Jerry mě už nikdy neděsil:].

Vyšlo na albech