Já sám pozdě večer, stěží do sálu vešel,

kam dveře maj moc ouzlej rám. Když za stůl jsme sedl, tak vrchní hned zbledl

měl strach, že mu sním celej krám. Mě jídlo je blízký, já dal tři řízky a bramborů kilčo a půl. A vrchní jak svíce, už neřekl více, jen kmital a šeptal, že jsem pěknej žrout.

A pak jsem jí spatřil, její pohled mě patřil když pozdvihla dvě číše vín, krásná se zdála a na mě se smála, však na půl jí zakrýval stín. Jako kluk jsem se styděl za ten jídla příděl a pak za svůj obézní štít. Však bramborů porce i ty svý proporce, já pod stůl před ní, už nemohl skrýt.

ref.: - Řek jsem: Lásko mě přibejvá kil, kde jsou ty chvíle kdy štíhlej já byl. Dřív salónů králem, teď tunu mám málem a pas nemám tam co dřív byl. Zkrátka, lásko mě přibejvá kil.

Pak náhle se zvedla a má tvář jen zbledla, když ze stínu vyplula ven. To co tady stálo no, kombajn je málo, to Golem byl z království žen. Mě přešly hned choutky, když nožky jak soudky, šly ke mě a salón se třás, pak ručka jak kláda mě pohladí záda, ten dotyk mně nalomil vaz.

ref.: - Řekla: Lásko i já mám dost kil. To tím snad, že v jídle mám života cíl. Dřív královnou plesů, teď sotva se nesu a pas nemám tam co dřív byl. Zkrátka, lásko mě přibejvá kil.

ref.: - Řekla: Lásko, mě přibejvá kil. Kde jsou ty chvíle kdy diblík já byl. Dřív milenců hlady, teď tukový faldy a v nohách sto křečovejch žil. Zkrátka, lásko mě přibejvá kil.