Přemejšlel jsi Georgi - ať víc a nebo míň,

že náš život bídnej je jak výkladní skříň.

Že kovboj je jen zboží, co taje jako sníh

a všemu světu leží jen v krámě na očích.

Že za výlohou ležíš i s lístkem cenovým

a tak časem dumáš nad zlým osudem svým:

Jak spousta zákazníků už prošla tenhle krám,

ale prostej kovboj, že zůstane vždy sám.

Jak nejdřív přišlo Štěstí, ten zatoulanej pes

a když tě chtělo koupit, tak bylo bez peněz.

A pak přišlo Dobro, ten chudej zákazník

a ukázalo záda, když mrklo na ceník.

Jak před výkladem Sláva ti řekla: tu tě mám!

Ten den byl ale svátek, tak zavřenej byl krám.

Pak párkrát přišla Láska, ta studna šálení

a vzala horší zboží, ale v lepším balení.

a jak léta běžej, ty stojíš čím dál míň,

už patří ti jen regál a ne výkladní skříň

a v tom temným koutě, kde máš teď pronájem

vládne chlad a špína a krutej nezájem.

Zažloutlej pak léty jen čekáš na ten den,

kdy tě jako smetí vyhoděj z krámu ven

a pak přijede černej vůz a před ním koní pár,

co v bedně odvezou tě za město bez fanfár.

Přemejšlel jsi Georgi - ať víc a nebo míň,

že náš život bídnej je jak výkladní skříň.

A že tě nikdo nechtěl, ten nevděk musíš snýst,

vždyť na jméno kovboj máš psanej rodnej list.