Do mrakú píšu ti

Trpím tu v lapáku jak Ahasvér,

koukám se do mraků, znám jejich směr:

k jihu si uhání Vysočinou,

kde já mám holku svou, tam v Idaho.

Rf.: Do mraků píšu ti bláznivej list,

až k tobě doletí můžeš ho číst.

Slunce ti osvítí moje psaní,

až k tobě doletí za svítání.

V týhletý skále já domov teď mám,

v týhletý skále trest odpykávám.

Zbývá už jen pár let pod ostrahou,

a pak se vrátím zpět do Idaho.

Rf.: Do mraků píšu ti…

Oblaky dneska maj opačnej směr,

od tebe utíkaj sem na sever.

Marně však hledám v nich odpověď tvou,

v oblacích šedivých od Idaho.

Rf.: Možná, že píšeš mi pár hezkých vět,

mraky už odešly, já špatně čet.

V oblacích šedivých jak tmavej kov,

lehce se ztratí tvých něžných pár slov.

Vyšlo na albech