Bílá kytka

Chladná je Tvoje tvář jak kámen vyrytá

a bílá jak růže v stínu ukrytá

sejdi s hor dolů ať ztratí Tvoje tvář barvu skal

sejdi s hor dolů když nechceš vadnout dál.

Jsi kytka bílá jak pod kamenem z rána vykvetlá

a chladná jak padlý sníh je ruka Tvá

když slunce zář se večer schová za zelenou stráň

pak zčervenáš až sevřu Tvoji dlaň.

Bílá už je jen kytka co teď v klopě mám

a chladný už je jen plný vína džbán

zvony vyzvání na naši svatbu všechny hosty zvou

a chlad Tvých dlaní už zůstal vidinou.

Vyšlo na albech