Jednou když jsem práci doma velmi dlouho neměl

dveře od bytu jsem na dva západy pečlivě zamčel

do hostince tiše si pískaje melodii potom kráčel

portmonku s třemi pětkami však opomněl

Bože, já jsem vůl

Proto jsem se tedy do svého bytu rychle vrátil

portmonku do svého oblíbeného saka vstrčil

a jak jsem po schodech nedočkavě pádil

jednu stařenku ze schodů nedopatřením srazil

Bože, já jsem vůl

Ach bože, bože, bože, až takového vola

by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola

Usedl jsem do krčmy, kde bylo vymalováno

a požadloval po hostinském by mi bylo pivo vydáno

načež mi bylo šenkýřem rázně vynadáno

vedle mě totiž ležela cedulka zadáno

Bože, já jsem vůl

Tak jsem tedy usedl k vedlejšímu stolu

kde jakási ženština popíjela kofolu

a jak jsem dával klobouk z hlavy dolů

převrh jsem ji sklenku a polití jsme byli spolu

bože, já jsem vůl

Ach bože, bože, bože, až takového vola

by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola

Nejdříve jsem se jal oné ženě omluviti

a poté se činil škodu zapraviti

a když jsem vytahoval kapesník abych ji mohl osušiti

strhnul jsem ji nešťasně paruku do toho pití

bože, já jsem vůl

Jaké překvapení mě potom ale čekalo

nebyla to ženština jak se původně zdálo

po tom fópá se mi před očima zatmělo

jaké mi uštědřil onen homo sapiens dělo

bože, já jsem vůl

Ach bože, bože, bože, až takového vola

by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola

Když jsem si konečně v koutě svá dvě piva vypil

vyňal jsem portmonku abych je zaplatil

po otevření jsem však s politováním zjistil

že mi obsah tří desetikorun kdosi zcizil

bože, já jsem vůl

Pak mě potupně z onoho lokálu vyhodili

kopanci do hýždí vůbec nešetřili

belhal jsem se domů v téhle chmurné chvíli

myšlenky v hlavě se mi cestou honily

proč jsem takovej vůl?

Ach bože, bože, bože, až takového vola

by nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola

Tohle je pravda celá.