Zas v kouři cigaret a dům je uzavřený

Tam v rohu pokoje spatřím Bódlerů tvář

Sklenice absinth mě sladkou vůní svádí

A vyzdvihne mě ke hvězdám

Byron a Shelley už v těch jménech co si tušíš

ztracené generace prokletých básníků

Pod tíhou osudu se jejich křídla lámou

V komické ironii dnů

Na trůně sedí zas Thomas Tourquemada

Ty jeho vize mě plní údivem

A jak to chodí on na svět přišel slepý

Přesto jej spatřil hořet nukleárním chaosem

Bolest i vášeň to všechno v jedno žáru

Milostná symphonie kterou Paganini hrál

Upír a rebel co se v tónech hudby vrací

Na rubáš zítřka zapomněl

Pod tíhou osudů se lamou

Ztracená jména na rakvích

Pod tíhou historie stárnou

V komické utopii dní

Krajiny pekla obraz Hieronima Bushe

A ruce v okovech pana Markýze de Sade

Prokletý Zodiac a touha která svádí

A co jim nedá nikdy spát

Tak pravil Nitzche i Arthur Shoppenhauer

Zrozen buď nad člověk co božským touhám všem

Kazatel smrti nový Kolumbus se vrací

A sladký absinth

Pod tíhou osudů se lamou

Ztracená jména na rakvích

Pod tíhou historie stárnou

V komické utopii dní

Pod tíhou osudů se lamou

Ztracená jména