Závrať v tobě dřímá, znáš to líp než já,

temně svítí bílej chrám.

Z výšky touha líná do tmy zavolá jméno,

na který se ptám.

Mám v hlavě jen pár vět, já znám ty fráze nazpaměť.

Chci víc než tvý slova, jména.

Nejen hru, co nemá téma.

Máš v rukou celej svět a chceš o tom vyprávět.

Znám tvý slova beze jména jak svý boty - žádná změna.

Veď mě mlhou časů dobrých nebo zlých.

Ohněm s tebou projít mám.

Nech mý tóny hlasů znít v tvým objetí.

Padám dolů ke hvězdám.

Tvý slova jsou jak list, co víc nechci nikdy číst.

Mám po krk hloupejch gest a křičím: "Tak už dost!"