Už jen měsíc se toulá ve skalách

naše stopy déšť už dávno splách

a já vím, že někde v puklinách mne ještě kousek zbyl

a že ho nevyplaví žádnej déšť, co byl

Už jen měsíc nad převisy skal

tou dálkou na mě zapískal

a moje srdce běží za tím hvizdem jak smyslu zbavené

aby naposledy spočinulo v kamenech

Tenkrát v ráji nechtěli jsme propást

žádný pramen, z kterého jsme mohli cestou pít

jenže jednou před každým z nás otevře se propast

jednou každý z nás do ní musí sestoupit

Už jen měsíc bloudí labyrintem skal

a já ho prosím, aby mě svým šípem sklál

ať jehla nejstrmější poslouží mu jako ostrý hrot

nejtěžší viklan, ať přikryje můj hrob

Tenkrát v ráji...

Už jen měsíc dotýká se skal

a já ho prosím: "Svoje světlo zkal!"

ať nikdo ani okem nezavadí o otisky mých stop

teď když místo nebe hlína je můj strop