Vyletělo malé ptáče,

zachvělo se listoví.

V prak vložilo kámen práče,

že jedinou větou ví.

Stejně láska jako bitva,

může náhle započít.

Můžem marně silou plýtvat,

nebo minci v ruce otočit.

Vyletělo ptáče z lesa;

vzneslo se výš poprvé.

Ruka s prakem dolů klesá,

lásko moje potrvej.

Možná jsme tu jenom na skok,

než do lesů bude mžít.

Miluj mě, vždyť nevíš lásko,

jak dlouho ještě budem žít.

Probudilo ptáče vesnu

s prvním jarním skřivanem.

Vítr vane jako ve snu,

kéž Tě ke mně přivane.

Přijď za mnou dnes ne až zítra,

včeře je na stole.

Možná nedožijem jitra

a možná jsme tu na sto let.

Přijď za mnou dnes ne až zítra,

večeře je na stole.

Možná nedožijem jitra

a možná jsme tu na sto let.

Vyletělo malé ptáče,

zachvělo se listoví.