Od roku 1966 pracoval jako režisér a hudební dramaturg v Činoherním klubu. Zde vyvrcholila jeho spolupráce s Janem Vodňanským, s nímž v minulosti působil v divadle Reduta, v Ateliéru a v Divadle hudby. Vrcholem jejich společné umělecké tvorby se staly scénické koláže parodických scének, básní a písniček. První z nich vznikla v roce 1969 pod názvem S úsměvem idiota. O rok později pak následovaly Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Některé z textů reagovaly na tehdejší politickou situaci, a proto se jejich autoři dostali do přísného hledáčku komunistického režimu.

V období normalizace byly autorské počiny Petra Skoumala a Jana Vodňanského zakázány. Oba umělci museli z Činoherního klubu odejít. Nesměli účinkovat ani v televizi či v rozhlasovém vysílání. Mohli vystupovat pouze příležitostně, a to na některých malých scénách, mezi které patřil například klub Eden.

Začátkem 80. let se umělecké dráhy Petra Skoumala a Jana Vodňanského rozešly. Pražský rodák se začal plně věnovat samostatné tvorbě. Napsal mnoho písní pro dospělé i pro děti. Hranice mezi nimi ale není ostrá. Mnohé dětské písničky mají díky svému osobitému stylu ohlas i u dospělého publika. V listopadu 1989 složil monumentální píseň Svatý Václave. Několik let působil také jako člen kapely ETC Vladimíra Mišíka. Dlouhodobě spolupracoval například s Michalem Prokopem.