Soudce Čas

Zas prázdnej den, nic kolem nás

mám pocit ten, že nastal pro mě čas

Přestat číst, obrátit list

zapomenout a jenom sbohem říct

Krátí mi dech lži z Vašich úst

chci slyšet jen trávu v lukách růst

A božský klid lze vyměnit, za život můj

už ujíždí mi vůz....

Odpusťte mi přátelé,

radost z veršů nečiší

patosem to hraničí

až mráz běhá po těle...

Možná nemám dneska den

možná nepoved se rok

nepomůže teplej grog

snad jsme neměl chodit ven...

Loni hřálo slunce víc

jasnej zdál se každej den

rozplynul se onen sen

plán o štěstí bez hranic...

I ten vír co tahal dál

ke dnu všechny hloupý lži

náhle jakoby ustál

a tupej zrak odmlžil...

R:

Nezvaný soudce čas

vrazil stín do mých řas

posedlý lovec krás

zůstal sám a napospas

Poslední to byl skalp

je dobytej vrchol Alp

nechci víc v uších mít

ženskej pláč natož smích

Nikoho já nechci znát

mimo myšlenkama sem

do očí pálivej křen

osud pokoušel se dát...

Kolik lidí tolik cest

kterou jen se vydat mám

vzteku v sobě plnej džbán

dost už bylo prázdných gest...

Bude líp snad druhej den

to přestane i vítr vát

svět je přeci plnej změn

tak proč se mi nechce spát...

R: Nezvaný soudce čas...

Vyšlo na albech