Tichej je svět, jenom šumění stromů zní, lichej jsem a uprostřed lidí sám

málo je snů, co ve skutečnost proměním, jsem nespoután a přec životem svazován...

R: Vybledlá tvář, jenom plamenů zář zůstala v očích mých

jenom ta vybledlá tvář a ty se ptáš, kam se vytratil ze rtů smích, ze rtů smích

Slzy černý z cizích očí padají, v zástupech dlouhých postavy jdou

anonymní hlavy k zemi skloněný, jak poznat mám předurčenou cestu svou...

R: Vybledlá tvář jenom plamenů zář...

Proč jenom já tenhle světabol v duši mám, nedá se žít bez touhy a beze snů

Všechno, co mám, já s lehkostí přenechám, tak strašně blízko je konec mých dnů...

R: Vybledlá tvář jenom plamenů zář...