Marnost

Celej ten prašivej mizernej život

Člověk aby jen jak mezek dřel

Odkapává celej svět mezi prstama jak med

to pocit marnosti zas do mě vjel

krájím jeden den jako ten druhej

klacky pod nohy hází mě stát

člověk stačí vydělat na to aby mohl vstát

a dojít do práce než bude tuhej

pokud v suchu a v teple chci bydlet

musím zadlužit rodinu svou

pak už jenom jako vůl starám se o plnej stůl

a složenky z kaslíku řvou

Koláče bez práce nejsou

to přeci ví každej z vás

Jsou však ti co dostanou prachy i když nevstanou

A u prdele mají nás...

Vyšlo na albech