Hráz

Říkají mi válka taky nenávist a zlost...moje druhý jméno bejvá posedlost

svědomí mě hlídá , hlídá ... abych nevyrost

Oči plný hrůzy a strachu plný sny umřeli mi můzy a pak sečetli se dny

Odpusttě mi prosím prosím, že nejsou poslední

Nebudu váš soudce ani nebudu váš kat sám si na své louce mám co vykydat

Zamést svoje prahy, prahy každej by měl udělat

Všechny ideály třepí se jak nit... vlajky co by vlály kdo má uchopit

tak se vás ptám lidé – lidé ... kterou stranou jít

Zmařený jsou plány pošlapaný tradice otevřený brány barevný ulice

že umíme mlčet mlčet ... to mě trápí nejvíce

Cítíme se vini u ž pouhou myšlenkou kolik je tu sviní co perlama se cpou

až v posmrtných síních síních ... snad procitnou

Můj uzavřenej svět nutí přemýšlet lidi kolem mě co půjdou jednou vpřed

Tu pomyslnou hráz překročí jen čas jsou slyšet kroky dnů co pojí jeden hlas

Uzavřenej svět není cesta zpět až dav bude z nás protrhneme hráz...

Vyšlo na albech