Ta zem, co odkvétá, kde stíny bojí se hnout,

co zločin se zaplétá s noční krajinou,

tam otec se usadil a počal život můj,

farář se pomodlil – zde je domov tvůj, domov tvůj

Tady se probouzím a opět usínám,

prožil přes třicet zim, v hlavě zmatek mám

Kolik je všude zla, ty stvůry žijou v nás,

zvednutý stavidla, nenávist nemá hráz

REF.A já tu stojím, jak cizí vojín, opět se bojím, že může být hůř

Kam se to ženem za velkým věnem, proč každej druhej má u sebe nůž?

Co se to stalo, stačí jen málo, copak se musíme o všechno rvát?

Kolik je lidí, co se jen stydí lásku svou někomu najevo dát

Soucit mě opustil po letech ztracených,

přišel o spousty sil v bitvách prohraných,

otupen, bez zbraně křičím do davů,

a pak odevzdaně vstoupím do svých snů,

kde budou lidé chtít čistou zemi svou,

rozdílnou víru mít není zábranou.

dosud však na světě děti hladoví

touží po odvetě vrazi masoví