Na zimní straně se tváří sever

A úder slyší z dopadů

Co hladí vlasy nám jen z náznaků

V padlém stromořadí

Bezvětří se svádí

Ruka svůj nejtišší pohyb ztrácí

A v hloubkách mělkých dosahů

V ně mlýnů vždycky mlčící, sebe pootočí

Pohyb neubývá

Odpoví a neusíná

On ví, jak vítr vál

A měsíc roztéká v dálce

Rej vzlyků, jmen a smíchů stráň

Jsou mlýny v nažloutlé trávě

On ví sám co vídává

A stíny ohýbá v půlce

Je-li z prachu tvář i starý snář

Tak tomu nebývá stále

Pod hlavou leží zem jen z počátků

Snad ze snů, možná zázraků

Skvrny Slunce na mincích,

Je pannou v orlicích

Najednou se stmívá

Po větru Tě hlídá

Po dechu je zase cítit náš vzduch

Je plamen bdící do krajů

Smotky doby v dotecích, mlýn je nerozplétá

Mizí na ramenou

V síle mrtvých rukou

Mlýn jen tak povídá

Když vítr do něho snáší

To co se neříká

…vždyť on se jenom zas tváří