Do peřejí dopadá déšť, voda je krásně bílá

narození uvěří v lež, že na zádech mají křídla

Je to stín, tíha mých ramen, odcházím znaven spát

opouštím to, co by chtěl každý, co mělo mě navždy hřát

Odcházím dobývat ráje

pravdu lhát, v chůzi spát, už nemám zájem

Spouštím člun do chladných vln volným pádem

sám svým pánem

končí sen a nový den už se zvedá

Nesmím se bát zapomenout, co nedá se vrátit zpátky

když nejde stát, musím se hnout a přidat zas nové řádky

Všechno mám, jen slova mi chybí, co bylo by kdyby se ptám

Nevnímám s jak velikou chutí před davem utíkám

Přes den spím a večer vstávám

v nočních hrách cítím strach jak šimrá záda

V holých zdech pění krev, ticho se vkrádá

jak zloděj stáda

otvírá a do mých ran dveře hledá

tak třikrát sláva

a s novým dnem na můj sen prach si sedá