Když kradu dávám dar

za láskou běží zmar

jak světlo loví stín

Pravdu svlékám lží

jak Big Ben nad Temží

já kráčím staletím

Pár sólových hobojů do prázdných pokojů

křičí jeden tón

Ach, na bílém mramoru miluju Barboru

a připomínám zvon

Dík už jsem si zvyk jí říkat dík

Dík už jsem si zvyk jí říkat dík

Sál, kde stíny tulipánů jsou

opřený na stěnách třináctých pokojů

Sál jsem z její dýmky kouř

teď v bílých peřinách miluju Barboru

Dík už jsem si zvyk jí říkat dík

Dík už jsem si zvyk jí říkat dík

Hezká holka v myšlenkách se nese

jko bílá pára zmizí v ranní řece

a zmizí i chvíle, kdy naposled můžu

jí zašeptat dík...