V chaloupky stínu
Libreto opery
(Na jevišti sedí sousedé s fajfkami a staročeskými čepicemi. Vejde Jíra,
rovněž s fajfkou a čepicí. Na zádech má nůši.)
1. soused:
Hej hola, sousede!
Hej hola! Hola! Hola! Hola!
Hej hola, sousede!
Hej hola. Hej hola. Hej hola.
Jíra:
Zdá se, že mě někdo volá.
Kdo to může být?
Kdo mě tady ruší
a nedá mi klid,
když jdu domů s nůší?
Kdo to může být?
Není to snad pěnkavice?
Sousedé:
Chacha, chacha, chacha!
Jíra:
Nebo zvonek ze zvonice?
Sousedé:
Chacha, chacha, chacha!
Jíra:
Raději se rozhlédnu,
kolem sebe pohlédnu.
Sousedé:
Raději se rozhlédne,
kolem sebe, kolem sebe, kolem sebe pohlédne.
Jíra (rozhlédne se a spatří sousedy):
To jsem se lek a zastyděl,
že jsem vás hnedle neviděl.
Já se tu plahočím, žízní snad zhynu,
vy si tu sedíte v chaloupky stínu.
1. soused:
V chaloupky stínu dobře
2. soused:
dobře
3. soused:
dobře
4. soused:
dobře
1. soused:
dobře
2. soused:
dobře
3. soused:
dobře
4. soused:
dobře
1. soused:
dobře
2. soused:
dobře
3. soused:
dobře
4. soused:
dobře
1. soused:
nám.
2. soused:
Pověz, Jíro, kde jsi byl,
a jak jsi tam po, po, po,
popo, popo, popo, pořídil?
Jíra:
Byl jsem ve městě
porozhlédnout se po nějaké nevěstě.
Sousedé:
Hleďme ho!
Jíra:
Vyšel jsem hned za rozbřesku.
Sousedé:
Hleďme ho!
Jíra:
Zvolil jsem si mezi poli stezku.
Sousedé:
Hleďme ho!
Jíra:
Aj, kroky!
Ne, to vzletěl skřivánek.
A zpívá, jásá, až to v srdci hraje.
Hlásej, ptáčku, hlásej, hlásej dobrý den…
Sousedé:
Dobrý den, dobrý den…
Jíra:
Aj, dobrý den.
Z trávy kvítek raný vstal,
jitra záři políben, aj, políben.
Jásej, zpívej, jásej, skřivánku,
pozdrav růže červánků,
jásej, zpívej, jásej, zpívej, jásej, jásej!
3. soused:
Tož nevěstu jsi hledal, povídáš,
Pak nám tedy pověz, kde ji máš.
Jíra:
Chodil jsem po náměstí,
neměl jsem žádné štěstí.
Ženských tam bylo jako v úle včel,
tu, co jsem hledal, jsem však nenašel.
4. soused:
Jaká by byla dle tvého gusta?
Maličká, dlouhá, tenká či tlustá?
Jíra: Hledal jsem nevěstu s holou zadnicí,
která by nezhrdla chudou světnicí.
2. soused:
Pověz, Jíro, na mou duši,
proč jsi hledal ženu s nůší?
Jíra:
V nůši mám, sousedé, deku na přikrytí,
abych ji nevedl s nahou řití.
1. soused:
Ženy se ti zachtělo, Jíro?
K čemu, k čemu, k čemu? Není ti lépe samotnému?
Jíra:
Domek by mi vysmýčila,
domek by mi vysmýčila,
domek by mi vysmýčila,
ženuška ta moje milá.
Sousedé:
Což bys to sám nesvedl?
Jíra:
Vysmýčiti, vysmýčiti,
s tím si umím poraditi.
Zamésti a vynést smetí,
kdo by mi však rodit děti?
2. soused:
Pravdu máš!
Sousedé:
On pravdu má!
2. soused:
Pravdu máš!
Sousedé:
On pravdu má!
2. soused:
Pravdu máš!
Sousedé:
On pravdu má!
2. soused:
Děti jak známo vznikají,
když se dva mají rádi.
Smysl pro pořádek však nemají,
vysmýčený domek ti zase zaneřádí.
Jíra:
Pravdu máš!
2. soused:
Já pravdu mám!
(Sousedé vstanou a postaví se – sepjaté dlaně na prsou – do řady.)
1. soused (pětiverší několikrát opakuje):
Rozmysli si, Jíro, rozmysli,
na své štěstí dobře pomysli.
Ty v domečku máš svatý klid,
můžeš chodit do hospody,
karty mastit, pivo pít.
(Ve chvíli, kdy 1. soused recituje 3. verš podruhé, přidá se s recitací
celého pětiverší 2. soused. Hned na to stejným způsobem 3.,
pak i 4. soused. Nakonec i Jíra. Text je tedy u každého z recitujících
kánonicky posunut, a vznikne tak pozoruhodný zmatek.)
Jíra:
Rozmyslím si, chlapci, rozmyslím,
na své štěstí dobře pomyslím.
Já v domečku mám svatý klid,
budu chodit do hospody,
karty mastit, pivo pít.
Sousedé:
Ejchuchu!
(Závěrečný akord z magnetofonového záznamu.)