Mám svůj splín.

Je jak růže z pouti, mříže z proutí,

ránem mým bolavým se plíží jak harlekýn.

Přítel splín je teď vším, co zbývá.

Když noc zívá, znám tvůj stín,

studený a prázdný jak manekýn.

Mám chuť mámivou

běžet za tebou, půlnočním mořem plout,

doufat v návraty, věřit v já a ty.

Tvůj stín zas obejmout.

Přítel splín moji svíčku zháší.

Je to k pláči.

Vlídný splín jako sýček

létá ránem posedlým.

Mám chuť mámivou

běžet za tebou, půlnočním mořem plout,

doufat v návraty, věřit v já a ty.

Tvůj stín zas obejmout.

Mám chuť mámivou

běžet za tebou, půlnočním mořem plout,

doufat v návraty, věřit v já a ty.

Tvůj stín zas obejmout.

Přítel splín své sny spřádá.

Ránem mým raněným půjdu…

s ním.