Co se mi posmíváš, co se mi směješ?

Že nejsem taková jako jsi sám.

Radši se podívej k čemu to vede,

dostat mě do kolen, to je tvůj plán.

Tohle mi nedělej, takhle mě svádět

v obleku ze zlata, pohled jak blesk.

Tvý slova čarovný vstupují do mě,

já ale dobře vím, že je to lest.

Pokušení nezbavím se, já vím, to je v nás.

S nekonečnou marnivostí nechci ztrácet čas,

přesto, ale v hloubi duše stále slyším hlas,

co mi šeptá hříšný věty

a já říkám, vem tě ďas.

Už si tu zas se svými pozlátky

a říkáš, pojď, dej mi svůj klíč.

Nenaletím na tvoje pohádky.

Šatičky, botičky, všechno je pryč.

Co když teď pro změnu já chci tě svádět,

ty budeš tancovat, já budu hrát

a pak se uvidí, jakej si ďábel.

Tvý čáry pohasnou, zůstane prach.