Když písně lžou

ten tam je smích.

Sál padne a nudou zívá.

Když písně lžou,

kouzlo je pryč,

den klaunům z tváře líčidlo smívá.

Když písně lžou,

je z tónů kýč.

V tu chvíli je múza v nouzi.

Když pranic píseň v nás neprobouzí,

jen překáží jak staré závaží.

Moje písně neučte se lhát!

To vám říkám. Co je to za nápad?

Kéž vás má rád

i tamten pán,

co právě do sálu vstoupil.

Snad domů šel,

snad chtěl jít spát

a místo dárku lístek si koupil.

Když písně lžou,

na každý pád,

tak trochu je mi z nich k pláči.

Vždyť jsou to málem falešní hráči.

Když písně lžou,

tak čelem vzad.

Když písně lžou,

nechci je znát!