Pozdě k ránu přichází

a ptá se, jestli smí,

jak maják v moři nesnází a trápení…

Pozdě k ránu přichází

a klíče nehledá.

Tak moc mi na snu záleží,

když se mi zdá.

Jak záchranná síť

v manéži mi připadá.

Zvolna vchází přes můj práh,

svůj příběh vypráví,

když mi ráno tančí na řasách,

on o tom ví.

Potom spí v mých záclonách

a možná o mně sní.

Je bázlivý jak jarní sníh,

když začne tát.

Kdo ví, možná já

budu se mu zdát…

Kdyby ráno zůstal dýl

a neschovával do tmy tvář,

možná snáz by pochopil,

že píšem spolu vlastní snář!

Dlouho spí v mých záclonách

i tak jsem pořád s ním.

Dávno už jsem vzhůru,

dávno už jsem vzhůru.

Já dávno už jsem vzhůru

a přesto sním.