Sebevražda

Mé tělo nosí život, hýbe se a dýchá.

A čím je pro mě bytí, co nám život chystá?

Jediná je božská, ta brána ke svobodě,

snad už stokrát jsem ji v duchu prožil,

skutečná čeká na mne.

Kde je pomoc přátel nebo té, co líbá?

Věříš v zapomnění, život dál utíká.

To není ve vaší moci, smrt si nás vybírá,

tak co je sebevražda, to kouzlo, které dýchá?

Majetek, co zůstal, bude rozebraný,

nikdo z pozůstalých, nebude potěšený.

To proto já žiju, božská sebevražda,

má podobu krásky, která líbá mě a laská.

Magicky přitahuje, prosí, škemrá, žádá.

Ona prý je zázrak a nad ní není žádná.

Já však uvěřit jí nechci, jsem přece k životu stvořen,

tak kdo jí odežene, tu myšlenku s provazem?

Je těžké se jí bránit, a těžce využívá to,

co nám život schystal a co karta říká.

Sebevražda čeká, na tvou slabou chvíli,

pak si pozdě uvědomíš, že ses asi zmýlil.