Žijeme v bídě tohoto světa,

špinavé děti a opilé ženy.

Není tu nikdo, kdo by nám pomohl

a naše dny, ty už jsou dávno spočítány.

Všude je hlad jenom a bída a chudoba,

každý má hrůzu ze stáří.

Nechte mě chcípnout uprostřed ulice,

už přichází všichni svatí.

Jen bída, je to bída, to je bída, strašně bílá.

Nevidí jen ti s prázdnejma hlavama

a ti, co nás drží na řetězu.

Bída je uprostřed zlatého prasete,

jak asi žije si dneska horních deset tisíc.

Smrt si nás vyhledá, brzo a po částech,

smrt, ta nás z bídy zachrání.

Nechte mě chcípnout uprostřed ulice,

bída nám život ochromí.

Jenom bída, jen bída, naše bída, bída.

Bída, je bída, nemám co žrát a chcípám hlady.

Prázdnej žaludek mám, kultura chatrčí,

přežíváme ze dne na den, bída je naše paní.

Chcípáme, už nemůžem dál, život je prázdnej, nezbejvá nic,

jsme příliš slabí, chcípáme víc a víc.

Jenom hnijem, nežerem, mrdáme a obcujem,

váháme, umíráme, plodíme se a chlastáme,

bída, stojíme, pracujem a chcípáme.

Co je bída, naše bída, naše lidská, bída, jenom bída, bída, bída, bída.