*: Smutné moje hory, smutné moje lesy,

a v těch smutných horách těžké kameně,

neuvidíš slunko, ztratilo sa kdesi,

z kopců vyvěrajú mrtvé prameně.

*: Od Vsetína hore idú černé mraky,

všude slyšet ticho jako v kostele,

nebylo veselo, co kdo pamatuje,

nebylo už u nás dlúho vesele.

1. Naco ste ňa, mamko, k světu vychovala,

naco ste ně prala bílé košule,

od vašeho stolu verbíři ňa berú,

inde budu ráno stávat z postele.

2. Nacos', moja milá, za mnú chodívala,

těžko je mi naráz, těžko po těle,

včera sem byl křtěný, dneska odvedený,

nebudem už spolu stávat z postele.

3. Naco bych sa měla točit bez muziky,

to sa inde mosí tanec udělat,

aby vojna byla pro ty, co sa bijú,

abych nemosela sama usínat ...