1. Venku padá déšť, přichází psí čas,

struny z oceli dávno vlhkem reziví,

lehký nezájem klíčí někde v nás,

slova od řečí už nikdo nedělí.

2. Světla z tančíren vpíjí pukliny stěn,

ti, co chtěli znát, víc už se neptají,

razí do očí odlesk zlacených scén,

když kostky ledu ve sklenicích cinkají.

R: Tak běž raději spát, pozdě zdá se být,

poslední verš můžeš přejít mlčením,

zbývá, zbývá zavřít part, futrál zabalit,

je pozdě na hlasitou hudbu, když nemá v kom znít.

3. Život otvírá krám, podomní obchodník,

musíš brát jen to, co na stůl vyloží,

a pak vyplnit sám vlezlý dotazník,

nejde škrtnout, co se nehodí.

4. Trochu shrbený s malou úklonou,

za hrst mincí koupíš štěstí pod rukou,

jeden malý díl z druhé volby snů,

část pravdy s pár let prošlou zárukou.

R: