Vlak nestíhám, na tvůj úsměv vzpomínám.

Jednou mám o co stát a víc už nechci řvát.

Ale teď se zdá, že chcem stát o černobílou múzu.

Můžem chtít víc se smát, spolu stát se nekonečnou hrou.

Mám tě chtít jednou zaujmout?

Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud,

Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám.

Vím, co chci, mířím za štěstím.

Že mi to nepřejou, než se polepším.

Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám.

Snad nemáš strach.... Já nejsem sebevrah.

Nemám chuť teď prosit zas o tvůj kousek tvých krás.

Ať přestanou se už smát, že neumím si na nic hrát.

Teď se zkus podívat, jak ti zpívám černobílá

Mám tě chtít jednou zaujmout?

Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud,

Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám.

Vím, co chci, mířím za štěstím.

Že mi to nepřejou, než se polepším.

Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám.

Mám tě chtít jednou zaujmout?

Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud,

Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám.

Vím, co chci, mířím za štěstím.

Že mi to nepřejou, než se polepším.

Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám.